ze své hvězdičky o tom, kdo byla a jak žila...
Jmenuji se Mantova, oficiálně 409 Mantova (So VIII), jsem klisna plemene starokladrubský kůň, vranka, narozená ve slatiňanském hřebčíně 23. 2. 1994. V únoru 2022 mi bylo 28 let a tímhle dortíkem jsem ještě s velkou chutí oslavila své poslední narozeniny.
Na svou hvězdičku jsem odešla 14. 10. 2022, ale jsem tu s vámi dál ve svých vyprávěních...
Existuje online Plemenná kniha starokladrubských koní a v ní se o mně i dalších kladrubácích dočtete všechno, co je oficiální – jak mě očíslovali, obodovali, jestli jsem z dobré rodiny, co mamka, taťka, prabába a tak. A hlavně jakých krásných deset klabonosých dětí jsem světu dala. Po světě běhají už i moji pravnoučci, to všechno tam je zapsáno. Tady máte odkaz rovnou na tu moji stránku, přeju hezké počtení: http://pk.nhkladruby.cz/78100/mantova-so-viii.html.
Musím se pochlubit - jeden z mých synů se stal dokonce plemeníkem. U koní je to jinak než u lidí, taťkou se můžou stát jen ti nejšikovnější a nejkrásnější kluci. A to on je. Koukejte, můj syn Sacramoso Mantova X.
Vyrůstala jsem s mamkou Morganou a potom se spoustou černých kamarádů na hřebčinských pastvinách. Pak, protože i my koně musíme do školy, jsem se naučila nosit lidi na hřbetě i tahat vůz. Ale to bylo jen na chvilku, jen abych mohla na zkoušky, co se na ně všichni chodíme ve třech letech obodovat. Budu se muset zeptat, co má znamenat za exterier bodů 7.46 a za výkonnost jen 6.6. Že bych byla víc krásná než šikovná? Už si nepamatuju, co jsem přes tu šikovnost zvrtala, třeba mi to někdo z pamětníků písne, docela by mě to zajímalo.
Po zkouškách už na mě nikdo nejezdil. Dostala jsem důležitější úkol - být chovnou klisnou. Do černého stáda klisen ve Slatiňanech jsem patřila dalších krásných 20 let.
No a pak do Slatiňan přijela Jitka a ptala se po starých koních. A o téhle mé další životní cestě vám napíšu později...