co je u nás nového
Habánek a Ponožka :-)
Habánek do naší psí party přibyl už na podzim 2023, jen jsem o něm zapomněla napsat. Možná je to proto, že Haby je i není "náš". Ale o tom později, až s fotečkou.
A 7. 9. 2024 zaokrouhlila psí smečku na šťastné číslo 7 fenečka Ponožka. Stejně jako Šadynka a Niva má Ponožka rumunský původ, jako štěňátko se dostala do rumunského útulku, kde ale neprobíhala žádná socializace štěňátek. Asi v půlroce života Ponožka odcestovala do Čech do azylu Toulavé tlapky, tam strávila rok jednak socializací, druhak byla už dlouho neúspěšně nabízená k adopci. U nás se Ponožka hned bez problémů zařadila mezi ostatní pejsky, je strašně moc hodná :-)
Celý web je nějaký zmatený :-)
Už by to chtělo "obchod" přehodit na jiné stránky a tady to celé porovnat nějak jinak ... tak snad na to bude o svátcích spooousta času a rok 2024 začneme v novém kabátku...
Jako Ota, který letošní zimu stráví poprvé s dekou. Věk nepřepere člověk ani kůň. Otesánek nijak nehubne, ale přišel mi nasrstěný o něco méně než loni - a tak jsem sáhla po dekách po Mantiččce. Mantova byla obrovská, rozložitá - nicméně z jejích zimních dek Oťáskovi koukala ven buď prdelka nebo celé bříško :-). Dostal tedy také nový kabátek a já moc děkuju holčinám z pobočky Kamiru v Jaroměři, že člověk nemusí objednávat "naslepo" přes eshop, ale že si zboží může před koupí zkouknout a dostane ještě spoustu cenných rad.
Nestíhám přidávat aktuality ... proč?
O zvířátkách:
Hodně smutná chvilka nás potkala s odchodem kocourka Fešáka, který tak rád chodil naproti přes silnici k sousedům, až se jednomu z aut nevyhnul. "Naštěstí" pro nás ho našel a pohřbil soused naproti přes silnici, a tak nám na Fešáčka zbyly jen hezké vzpomínky. Nedlouho předtím jsme zase u nás pohřbily kočičku jiných sousedů přes silnici ... možná vše je tak, jak má být.
A i když se o naši zbylou kočičku a dva kocourky bojíme moc, sebrat jim volnost by pro ně bylo horší.
Když budu pokračovat po špatných zprávách, tak ponička Kristy byla tak nějak všelijaká a ukázaly se špatné jaterní výsledky ... nejdřív nastoupila ostropestřecová kůra a potom se budeme pomalu smiřovat s tím, že možná i poničku v nejlepších letech potkal Cushingův syndrom :-( .
U pejsků jsou nejstarší Cocco (u které narození samozřejmě víme) a Medynka (u které, coby útulkačky z neznámých podmínek, věk jen odhadujeme). A zrovna Medy teď měla několikrát po sobě kraťoučký epileptický záchvat. Už víme, o co jde a dokážeme to v klidu zvládnout, je to naštěstí jen v desítkách vteřin, ale přece jen je pak potřeba ji hlídat, aby někde nespadla. Epileptické záchvaty Medynku provázejí celý život v periodě 2-3 roky, jen teď to bylo víckrát za sebou. Objednali jsme proto podpůrné přípravky z www.dokonalalaska.cz
Ostatní zvířátka jsou úplně v pohodě ... jak to půjde, rozepíšu se víc.
Takže proč nestíhám přidávat jiné aktuality? Pořád totiž aktualizuju tuhle stránku a dál se nedostanu: https://www.navraty2017.cz/male-travni-koberce-.html
A to "proč" zase až jindy, protože teď musím rychle zaktualizovat právě tuto stránku...
Jo a ještě aspoň nějakou fotku z dneška (měřím koberce, koukám na koně, psi lítají okolo...):
Naši houpací koníci 7. 10. 2023 opět dělali radost na Kačině - naposledy...
"Jízdárna pro nejmenší" vyrazila v sobotu 7.10.2023 na zámek Kačina na zdejší tradiční slavnost k oslavě koní - Koně na Kačině.
Proč naposledy?
Prostě potřebujeme být co nejvíce doma se zvířaty žijvými a práce je tu nad hlavu, celodenní výjezdy musíme omezit.
Stádečko ale zůstane pohromadě i k dispozici dětem, jen se přesune k Lence Gotthardové k doplnění jejího nově plánovaného projektu.
2. 8. 2023
Je nás o dvě víc.
Nepřibyli koníci, ale fenky. Rumunky. Nejsou staré, ale byly bez domova a bázlivé. U bázlivého pejska je nebezpečí, že uteče a nenechá se už chytit. Než se naučí přivolání, potřebuje stálé prostředí, ve kterém si zvykne a může se učit, taky pevné ploty.
U Poděbrad vede Denisa neziskovku Toulavé tlapky, která už dlouho zachraňuje psy z pekla rumunských kill útulků = zabíjecích útulků. Pokud o té hrůze chcete vědět víc nebo můžete pomoci finančně či adopcí, koukněte na fb sem a nebo sem.
Jela jsem pro Šadynku nebo jednu ze tří sestřiček. A jak už víte, přivezla jsem Šadynku a jednu ze tří sestřiček, Nivu. Rozhodla to jediná Denisy věta "ony spolu kamarádí". A bylo.
1. 8. 2023
Sociální zázemí pro návštěvy připraveno :-).
Ano, to dlouho očekávané spuštění obecního vodovodu a kanalizace je tu.
Individuální návštěvy probíhají jako doposud na domluvě kdykoli a od září zkusíme formu otevíracích dnů.
Kristy bude mít důvod naučit se nosit jezdce a i Otíkovi je potřeba připomenout možnost zase mít lidičky na hřbetě (od loňské Velké Pardubické na něm nikdo neseděl), s tím už jsme takhle lehce začali :-)
14. 6. 2023
Tak tedy k těm kobercům:
Přístřešek před "domečkem" obsadily zbytkové-ořezové travní koberce. Vlastně tak nějak neplánovaně ... z přemýšlení, jakou práci může Jitka dělat z domova, aby nemusela odjíždět od zvířat do práce a mohla tu být i pro lidi, kteří za nimi přijdou. Takže eshop. A co prodávat?
Tehdy přišel nápad nabídnout ostatním koňákům do bahna travní koberce, které se u nás léty tolik osvědčily. Pak už to šlo samo, tedy spíš nabralo velkou rychlost. Přitom ten eshop Jitka ještě nestihla ani vytvořit (nabídka je zatím jen na tomto webu). Pro koberce už nejezdí jen koňáci a pejskaři. Na povrch vylézá tolik pestrá směs potřeb lidí a přichází od nich tolik inspirace. Postupně začíná víc a víc lidí znát naše "hnědá vrata v zastávce" a řidiči Toptransu je už znají také.
Jitka vlastně zase našla něco, co jedni nepotřebují a druzí považují za poklad. Nějak ji tenhle princip provází celým životem, ať už jde o zvířata, nemovitosti nebo věci... Takže už se rozhlíží, co podobného by se ještě dalo do nabídky přidat ... na svou prezentaci čekají hladké agrokolíky a řezáky nahrazující odlamovací nože a dalších nápadů má Jitka v hlavě moc, jen ještě přece jen musí odjíždět kvůli práci v BOZP a tak vše pomalu a postupně... Co má být, cestu si k nám najde.
Ota s Kristy pomáhají, jak můžou. Vzali si na starost sekání a makají na tom každou volnou chvilku :-):
10. 5. 2023
Jen rychlovka - zvířátka jsou všechna v pohodě, vodu a odpady obec ještě nespustila (ale zrovna dnes se bude podepisovat nějaké to konečné převzetí , tak snad už je to na spadnutí) a nejvíc času teď zabírá distribuce zbytkových travních koberců. O tom, proč jsou zrovna koberce teď tak důležité, napíšu zase příště...
Jinak teď aktuální videjka a fotky najdete sem tam spíš ve fb skupině Stárneme spolu než tady.
19. 3. 2023
Včera vzala Jitka do ruky stříhací strojek s tím, že koním trochu odlehčí. Zajímavých a krásných koňských střihů po internetu je. První přišel na řadu Ota, nejdřív pod hřívou, pak bylo v plánu bříško, jenže na tom boku to tak hezky šlo...a najednou člověk zjistí, že "štčíhá a štčíhá" a že je to takový fascinující proces ... a najednou to nevypadalo na zajímavý střih, takže dobře, kožíšek půjde dolů celý a holt bude Jitka chvilku Otu dekovat, dobře jí tak.
Jenže v průběhu procesu najednou tak nějak strojek už nestříhal, ale žmoulal. A vyčištění moc nepomohlo. No dobře, pošleme ho do Kamiru naostřit, nic se neděje. Jen Ota :-) - no prostě některé jeho části ostříhané nejsou. Takže dneska Otova fotka nebude a možná nebude ještě nějakou dobu :-).
A pokud Otu potkáte v dece i na sluníčku, bude to ta protimuší lehounká a její funkce bude pouze maskovací. A ano, břity pofrčí do Kamiru hned v pondělí :-).
11. 3. 2023
Doba čekání na jaro. A na spuštění obecního vodovodu a kanalizace. Stále stejná věta: Ještě vydržte, už to bude. V dubnu, o prázdninách, do konce roku 2023? Termíny už nikdo raději ani nevyslovuje. 
Tak tady Ota s Kristy, jak chytají první jarní paprsky:
8. 2. 2023
Dnes byl důležitý den pro Kristy. No ano, mít na zádech poprvé jezdce je pro každého poně i koně významný životní předěl - a o to víc, když je tomu poníkovi skoro 11 let jako naší Kristy :-).
Jitka využila příjezdu holčičky Páji, která k nám doprovodila mamku při koupi travních koberců. Tady máte fotodůkaz, že Kristy byla úplně hodňoučká. Páju nechala nasednout, chvíli postála a pak i obešla malé kolečko. To nám pro dnešní "poprvé" bohatě stačilo.
Pájo, moc díky! - hlavně za odvahu - Kristy totiž občas svůj názor vysloví postavením na zadní, jak jsme poznali třeba při prvním strouhání kopýtek u nás. Ale ne, dneska Kristy neměla potřebu utéct z téhle situace, i když pro ni byla úplně nová.
28. 1. 2023
Černobílý svět nevydržel dlouho - dnes už zase černohnědozeleno:
22. 1. 2023
Dnes v menu přibyla položka Nabídka a Jitka to tu zkouší trošku zaktualizovat a porovnat... Přes svátky taky stáhla všechny fotky a videa na jeden jediný disk, tak snad už konečně najde všechny fotky, které už dávno měly být zde.
A protože odpoledne začalo nádherně sněžit, tady je krátký pohled do dnešního černobílého světa:
2. 1. 2023
Čekání na spuštění vodovodu a kanalizaci v obci se bohužel ještě protáhne. Možná víte, že jsme nejdřív čekali roky, pak se těšili na slíbené září 2022, pak že tedy až koncem roku 2022... Jenže ve schránce se objevil obecní Zpravodaj s informací, že práce v obci jsou do konce února zastavené.
U nás jde o to, že větší množství návštěv bez důstojného sociálního zázemí prostě nezvládneme, navíc fungující voda a odpady obrovsky ušetří čas.
Tak ještě trpělivost, ještě chvíli...
1. 1. 2023
Krok do dalšího kalendářního roku zvládl "policajt" Ota mírným neklidem a pak už jen pozorným sledováním dění na obloze, Kristy vyhozením dveří boxu z pantů, všichni tři psi doma pro jistotu pod postelí a tři kočky hrdinně na posteli. Čtvrtý kocour Flíček přišel ráno bez šrámů na duši. Tak jen Břeťa s Jitkou si tu lidsky důležitou noc neužili s kamarády, ale tak to má každý z lidiček od zvířat a napravují to proto s nimi Silvestrem "letním".
A tady pohled do prvních minut nového roku:
31. 12. 2022
Klid před bouří pohledem kamery, díky které lidičky nevybíhají na kontrolu ven při každé ráně venku. Stejně není nadto "mít koně doma" a vzdálenosti k nim měřit na metry...31. 12. 2022
Poslední den roku 2022, tak nabitého událostmi radostnými i smutnými. Ještě ale není čas bilancovat. Tenhle rok zakončíme až s půlnocí, tak, jak to lidičky potřebují.
Lidi zahajují a ukončují, slaví jakési předěly mezi něčím. Jako by důvodem ke každodenní tiché oslavě nebyl sám nádherný koloběh života, který nikdy nezačíná a nijak nekončí.
Navíc lidé k oslavě potřebují rány a světla. Prý to tak mají z dob válek, ať už bojovali nebo někomu vzdávali hold. Dneska mají z válek strach, ale dělají ji, i když není. Taky tomu nerozumíte?
Dnešního večera se bojí všechna zvířata v přírodě i ta domácí, bojí se i lidé, kteří ta zvířata mají rádi. A tak prosím držte palečky, ať je přes půlnoc co nejméně strachu a vůbec žádná zranění všude na světě.
Ať je Váš dnešní den stejně hezký, jako kdyby nebyl lidsky důležitým předělem v kalendáři a tak důvodem k velkolepé oslavě, jako by to byl prostě nádherný zimní den zalitý sluníčkem.
4. 11. 2022
Dnes navečer na svou hvězdičku uletěl malý strakatý Bubu.
Rozhodl se sám, Jitka byla u jeho odchodu s ním.
Letošní rok je těžko se smířit s tím, že vše je jak má být. I když je to pořád tak.
30. 10. 2022
Tak jsem dnes ráno chvilku napovídala Jitce u pc a vznikl začátek nějakého našeho obchůdku. Tak nakoukněte zde, i když je to zase jen první nástřel, Jitka už musí rychle ven za Otou, Kristy a Bubíkem, nemůže pořád sedět u pc.
Ještě musím říct o mém "10% marketingovém nápadu" s Břeťovými lžičkami. Protože on dělá krásné webovky a třeba tam má i povídání o památných stromech a další zajímavosti, ale tak nějak se mu to slovo marketing nelíbí a dělat to nebude. Takže o těch jeho webovkách pak moc lidí neví. A mě vyprávět baví. Budu Břeťova marketingová vypravěčka a budu tím dokonce vydělávat korunky. Kdo při koupi lžiček Břeťovi řekne tajemné heslo "Mantova", dozvěděl se o něm díky mně a z každé takové koupené lžičky Břeťa převede 10% do Stárneme spolu. To je fér, ne? A navíc je to hra a to mě baví.
A ještě k našemu čekání na vodu a odpady. Jakési to odpadní čerpadlo v šachtě v zemi už také máme, navíc k němu udělali na tyčce elektrorozvaděč a ten tam čouhá tak divně, že divnější už to být nemůže. Zkusili, jestli to funguje - no tak funguje. A tím to zase zhaslo. Zítra bude pracovní den a tak se Jitka zkusí zeptat paní starostky, kde to spuštění všeho v celé vsi vázne.
29. 10. 2022
Koukněte do rubriky s Partnery, kde jsem do Podaných rukou doplnila některé další hodné lidičky... Ještě to okolo nich rozvinu, jasan, dozvíte se časem i víc :-)
18. 10. 2022
Jen jsem chtěla připomenout, že fotečky a videjka od nás najdete i na facebooku. Máme stránku Stárneme spolu (ta by měla být taková jako obecnější o projektu a akcích) a pak také Skupinu stránky Stárneme spolu (tam dáváme info, fotka a videjka z každodenního žití)... Tak tam nakoukněte, takový to lajkování se líbí i mé koňské dušičce.
A co se děje doma, ve Vlčkovicích v Podkrkonoší? Ota si zvyká být beze mne. Zvládá to dobře, protože má malou Kristy. Sice je Jitka zatím nepouští dohromady, ale přes vrátka nebo ohradu se oba ňufají a drbají... Bubu stává Kristýnce za zády, občas si k sobě s Otou také čuchnou, ale důležití pro sebe vzájemně moc nejsou. Bubu má svou Kristy a Ota má taky svou Kristy :-).
Taky je Ota hodně s Jitkou, asistuje jí u všech prací venku, to jde klidně od poníků kamkoli. Jitka ho ve volných chvilkách učí klekat a aportovat kyblíček, ale i když se pracuje, jsou spolu a něco zkoušejí. Třeba při nakládání pilin se dneska Ota tak pletl, že Jitka lopatu s pilinami do kolečka podávala Otovi pod krkem a zpět mávla lopatou vždy Otovi nad hlavou...tak tohle Otu teda vůůůbec nerozhodí. Zatímco troubící náklaďák u silnice zařídil Otovy vyděšené tři cvalové, i když byl až dole pod kruhovkou. No Oto, toho bych se nelekla ani já a to nemám žádný policejní výcvik.
A zítra bude důležitý den, protože nějaká firma přijde zabudovat jakési čerpadlo do odpadové šachty a to je jedna ze tří zbývajících příprav ke spuštění vody a odpadů na statku. Tak dám pak vědět, ja to dopadlo...
14. 10. 2022
Nebuďte smutní, budu pořád s Vámi a budu Vám pořád vyprávět. Jen jsem na své cestě musela popojít dál, na svou hvězdičku, za Amálkou, Wolfi, Edou a dalšími koňskými kamarády. Užila jsem si mezi lidmi celých 28 let a 7 měsíců, to je pořádná kupa koňských dní. Na nebeské pastvině už nic nebolí a až se tam dosyta vylítám a nacpu bříško, budu pokračovat v psaní o dalších starých koních a lidech okolo nich.
Zatím koukněte, jak mi chutnal dortík při mých 28. narozeninách ... určitě si pusťte i zvuk.
A já už mažu na nebeské pampelišky, za ty tři dny, kdy už mi tam dole nic nechutnalo, mi pořádně vyhládlo.
Vaše Mantova
11. 10. 2022
Ota dlouho přemýšlel, co nechat v Pardubicích na památku, aby na něj ani po jeho odjezdu dlouho nezapomnělo. Tak jasně, s koblížky se snažil, ale ty tam rychle uklízejí, takže to ne. Pak si říkal, že by mohl něco zničit, třeba v boxu nebo rovnou na závodišti? To lidičky opraví a ještě se na něj budou zlobit.
Pak mu to došlo! Jeho nejkrásnější ozdoba je přece bohatý, trošku zvlněný ocas. Nechá ho v Pardubicích kousek. Ale aby se žíně nepoztráceli ... v tom mu pomohla jedna moc šikovná paní, Andrea Fišerová. Pramínek - šperky z koňských žíní najdete na facebooku, ale brzy o Andrejce napíšu i tady.
Zatím jen malá ukázka - brzy se dozvíte víc.
10. 10. 2022
Ota se své role vlajkonoše při VP 2022 prý zhostil nejpohodověji ze všech svých vlajkonošských let. Vykračoval si důstojně a v klidu, při stání vypadal, že u toho trošku pospává. Bystří si všimli okamžiku, kdy při zahájení dne koně stáli na dráze při zahájení a vlajka se na chvíli ocitla v ruce Jirky. V té chvíli, kdy si Pepa na Oťasovi z pohledu diváků jen tak pohrál s otěží, prý ale šlo o silový boj kdo z koho, který Pepa vyhrál a divákům nedopřál možnost udělat si fotečku vlajkonoše pasoucího se na pardubické dráze. A pak už byl Oťas zase jen zlatíčko.
Ve stájích si Oťas doslova užíval přízně a obdivu příchozích a že jich bylo. Od neznámého příznivce dostal dokonce celé balení pamlsků, které si přivezl domů, aby se mu na pohodu v Pardubicích déle vzpomínalo.
Fotky a videa najdete zatím na facebooku, nejvíc ve Skupině Stárneme spolu.
Otu přivezl zpět do Vlčkovic Pepa Málek dopoledne v pondělí po dostizích. Lidičky napjatě čekali, jak se se mnou bude vítat, chtěli to natočit a poslat dalším lidičkám.
Jenže - když přívěs s Otou zastavil před vraty, pásla jsem se vzadu za kruhovkou a nevšimla si toho. Pak jsem uviděla před vraty Jitku, zašla jsem tedy zkontrolovat, jestli nemá kyblíček s krmením, když se tam tak motá. Nebylo nic, tak jsem došla zkontrolovat kyblíky ve stáji a zas odešla za kruhovku. A Ota v přívěsu jen stál, koukal a možná přemýšlel, jestli se mu bude vůbec chtít vylézat. V Pardubicích totiž při nakládání dokonce poprvé vycouval, což prý ještě nikdy neudělal. 
Nakonec jsme ale lidem dopřáli naše setkání plné emocí, tedy trošku jiných, než si lidičkové v duchu předem malovali - příroda je příroda :-).
6. 10. 2022
Ota dnes před polednem odjel do Pardubic, na závodiště, do stáje MP Pardubice, do svého starého boxu.
Pro ty, kdo nejsou v naší FB skupině, tady zkopíruju, co tam Jitka napsala. Jen to video zatím neuvidíte.
Ota za těch 5 měsíců u nás byl pod sedlem asi 15 minut, Lenka Blehová o tom ví své, ona dvanáct a já zbylé tři . Navíc jsem ho poslední týden nebrala ani do kruhovky ani na lonž, aby náhodou nějakým podklouznutím neohrozil účas na VP. Tím pádem se týden pohyboval samopohybem, rozuměj krokem. Po této informaci policajt Káďa pozvedl obočí se slovy "No dobře, tak my si ho teda znova obsedneme". Co za tím vězí koňáci tuší a my budeme doufat, že přebytek energie při prvních pokusech o jezdeckou práci Ota nevypustí katapultem jezdce do dáli.
Naložení u nás proběhlo úplně v pohodě, Mantova šla s Otou k přívěsu a ten do něj nakráčel jako profík, přičemž po umístění tyčky za zadek Pepa Málek poslal dopředu ke Káďovi větu "A teď mu řekni, že Mantova nenastupuje" . Jo, začalo trochu rošambo, když Ota zjistil, že je přívěs zavřený a Mantovu jsme zapomněli venku. Takže rychlý odjezd, on pohyb přívěsu zaměstná každé zlobidlo.
Vstoupení do stájí MP Pardubice máte na videu, sluší mu to, že jo? Dokonce jsme tu ráno našli sponzorský dar Manmatu z kdysi a čistě náhodou barevně sedělo vodítko s největší ohlávkou, která sice knopově, ale seděla. Protože z Otovy domácí červené ohlávky bych pro fotografy musela nejdřív sloupat blátíčko, ráno bylo váleníčko.
No a doma Mantova zatím jeho odjezd "dává", nejdřív šla k poníkům do kruhovky a teď už si okusuje trávu okolo kruhovky a odpočívat chodí do stodoly a po ponících ani Otovi nebrečí. Protože nám tu poněkud "hrabe" všem stejně vždycky, tak i teď vedu s Mantovou povídání jak se asi Ota teď má, že bude slavný, že se v pondělí vrátí a tak a Starokladrubská Vranka Mantova kouká jako že rozumí a tak, no.
Tak kluci (myslím Otu a Pepu), přejeme obsedání v pohodě!!!
1. 10. 2022
Tradiční akce Koně na Kačině se už podruhé účastnili naši houpací koníci. Z úsměvné vynalézavosti dětí jsem vybrala tyhle letošní novinky - voltiž okoukaná z vystoupení trénovaná na naší Terezce, "okování" koníka podkovami původně jen poházenými mezi koníky a taky hlediště spontánně vytvořené dětmi při sledování koňského dění na vedlejší louce. Příjemná sobota ve společnosti koní a lidí okolo nich...
25. 9. 2022
Už minulý čtvrtek Jitka celý den tento web podle mého diktování psala a psala, ale neukládala, což se ukázalo ve 22 hod osudným.
Dnes tedy přišel nový pokus o spuštění webu. Až Jitka vychytá nějaké ty brouky (jako třeba přesměrování na zabezpečený web nebo zařazení do vyhledávačů), budu prý moci zaplnit úúúplně celý web svým povídáním.
Tyhle stránky budou mít víc adres, takže mantova.cz a starnemespolu.cz a ještě další adresy vás dovedou pořád jen na tohle jedno místo.
Taky Jitka koukla na původní web našeho spolku a udělala z něj takhle nudného čekatele na novou grafiku a info: www.navraty2017.cz.
17. 8. 2022
Dnes okolo 22 hodiny jsme museli uspat Edu. Dožil se krásných 25 let a ještě půlrok k tomu. To je krásný věk. Ale je tu i 28letá Mantova s nemocným srdíčkem, nikoho z nás nenapadlo, že už teď odejde právě Eda. Tím je to těžké - pro nás. Pro Edu? Nikdo nemůže vědět. Důležité bylo nenechat ho trpět.
Edí - děkujeme za všechno, stihl jsi dát tolik radosti i za ty necelé 4 měsíce u nás. Tolik lidí na tebe vzpomíná za celý tvůj život. Je poselství, které z té naší společné krátké životní cesty chceme lidem říct, jen ho musíme napsat za tebe a to zrovna teď ještě nikdo nemá sílu. (Jitka Černá)
7. 7. 2022
Dnes přiložím fotečku, ze které je vidět, co máme teď za největší starosti. Jo, pořád se tu něco kope, protože prý když za námi koníky vy lidičky přijdete, tak potřebujete nějaké to sociální zázemí či co. Prý že každá pořádná vesnice má trubku, co skrz ní přichází čistá voda a jinou trubku, kam voda, co ušpiníte, zase odteče. No a naše Vlčkovice v Podkrkonoší už budou brzy taky taková pořádná vesnice. A tak vesnice kope před vraty a my kopeme za vraty.U té špinavé vody pořád nerozumím, proč vy ji vlastně špiníte. ale vím moc dobře, že tu čistou opravdu potřebujeme i my. Na pití hlavně, ale i občas i na spršku nebo vyprání koňských dek. Studny tu doma máme hned dvě, ale když se v obou loni v létě voda na čas úplně ztratila a Jitka nám ji musela vozit v kanystrech, byla to pro ni spousta promarněného času.
Prý tak někdy na podzim ale bude konečně s vodou i odpady hotovo. Fakt se moc těším. Jitka mi říká, že ona ještě mnohem, mnohem víc.
