o OŤASOVI
Ota je starokladrubský vraník, který se oficiálně jmenuje 1566 Solo Etara XI – 15. Narodil se 25. 2. 1998, ale pořád se cítí a chová jako puberťák. Zajímavé je, že v jeho rodokmenu najdete bělouše. Tady máte odkaz na jeho stránku v plemenné knize: http://pk.nhkladruby.cz/116137/solo-etara-xi-15.html
Ota je vejlupek, raubíř a zlobidlo, přitom dušička tak čistá a hodná...
Mantova vypráví, jak jsme ve Vlčkovicích v Podkrkonoší k Otovi přišli:
Otu k nám přivedl Eda. Doslova.
Už od roku 2009 čekala Jitka na chvíli, kdy kladrubák Eda v Pardubicích ukončí policejní službu a bude mít možnost ho koupit. Roky plynuly. Ačkoli měla Jitka oči jen pro Edu, ta nejvíce bílá hlava koně Oty vedle něj se přece jen nedala přehlédnout.
Eda a Ota, ve službě skoro pořád spolu, věkem jen rok od sebe. A tak Jitka do Pardubic zavolala, že by bylo fajn, kdyby kluci mohli zůstat spolu i v důchodu a že se u nás určitě najde místo i pro Otu.
A roky zase plynuly ... až na jaře 2022, po 20 letech služby, ta velká chvíle přišla, navíc Eda s Otou končili společně.
Jitka (respektive neziskovka Návraty 2017,z.s.) tedy koupila oba najednou a 29. 4. 2022 přijeli oba do Vlčkovic.
Mantova vypráví o prvních měsících Oty u nás:
Ota je valach. Kdyby někdo nevěděl, o co jde, zeptejte se strejdy Googla. Oty se neptejte, ten v mé přítomnosti naprosto zapomněl, co by měl být a vrátil se o krok zpátky k hřebčení a hlídání si klisen ve stádě. Což by u nás až tak vadit nemělo. Každý si u nás najde své místo a režim na statku se přizpůsobí tomu, co kdo chceme, jen to chce svůj čas. Ale než s Otou ten čas u nás proběhl, tak tu málem mohl nebýt.
První dny kopyta mezi kluky lítala vzduchem, přetrhané ohradní pásky, Ota se bez piafování a šílení nedal uvázat, ani když jsem v tu chvíli stála vedle něj… a Jitce se honilo hlavou, že přestřelila a že nás takhle ve třech fakt nezvládne, jestli by si s Otou někdo jiný nerozuměl víc.
Naštěstí tohle její přemýšlení trvalo jen krátce. Postupně jsme všichni společně našli způsob, jak být spokojeným ministádečkem. Potyček ubývalo, Ota se uklidňoval, pochopil, že mu mě nikdo nesebere. A ukázal pak svoji pravou tvář, je to takový mazlík a dušička citlivá, má moc rád lidi. Je neskutečně hodný při čištění a při práci ve volnosti nebo na lonži poslouchá na slovíčko.
Jitka se snaží nevyvolávat situace, kdy by měl Ota potřebu neposlechnout, protože když se k tomu rozhodne, je to stejně tank k neudržení. Ale on chce prostě jen být se mnou a je tu přece od toho, aby si užil důchod jinak než profesní život. Takže proč ne. S Jitkou jsme si slíbili, že se do ničeho nebudeme nutit a všemu dáme čas a pohodu. Dokud tu jsem a dokud se mnou Ota chce být, tak ať je.
Jinak je Ota nádherný kus chlapa, to musím říct. Není tlustý, ale všechno na něm je „kulatý“. Vizáž i pohyb. Jitka si dělá legraci, že se do Oty možná schoval její sen o koni do zápřahu. Chomout ne, ale takový černý poprsní postroj by mu moc slušel. Třeba někdy přijde čas tuhle myšlenku zhmotnit. Jasně že i pod sedlem by mu to moc slušelo a jednou se k němu zase vrátí. Zatím si Ota figuru a kondici hlídá s Jitkou prací ze země. Já už pochopila, že se Ota musí hýbat víc než já s nemocným srdíčkem a tak vždycky při jeho tělocviku počkám kousek stranou a pak se chvilku vyklušeme už spolu.
Další velké Otovo plus je, že se s ním člověk nenudí. Jen je potřeba se na věci, které vyvádí, koukat trošku z jiného úhlu. Všechno potřebuje prozkoumat, okousat, vymyslet co s tím… Fakt nepůjde ukousnout tu krásnou pampelišku za ohradníkem? Kdo nezkusí, tak se to nedozví.
Proč padá z jabloně málo dobrůtek…co když zatřesu větví?
Co to je? Jo, docela dobrý. Aha, tak prý to byl loni zasazený ořešák schovaný za zástěnou. Tak jak to mám vědět, když se za tu zástěnu dalo při troše snahy dosáhnout.
Tahle páčka, co jsem zvednul, je jediná, která drží dveře boxu zavřený? Aha, to jsem nevěděl. No tak to asi máte dost blbě udělaný, ne?
Tak to je Ota, Oťas, Oťásek, Otesánek … a jeho první měsíce v důchodu.
Otova ofiko fotka z roku 2010 (možná z jiného, prostě ofiko fotka z kdysi...)
Ota 2022 zamilovaný...fotka z prvního dne odchodu do důchodu (29.4.2022) a první setkání se mnou - Mantovou (jsem ta v boxu)